Po čem chemik touží aneb exkurze do vědeckých laboratoří

Vůně velkoměsta nás přivítala s otevřenou náručí. Z poklidného příborského nádraží jsme se rázem ocitli v energickém víru moravské metropole. Špilberk nebo Petrov ale musel tentokrát novou kupu návštěvníků oželit. Naše skupina mladých chemiků se totiž 14.9.2017 vypravila na samotný Ústav histologie a embryologie a do Loschmidtových laboratoří Masarykovy univerzity v Brně. Oba jmenované instituty se pyšní řadou mezinárodních úspěchů na poli vědeckého bádání.

Rakovina – tak znělo téma přednášky, jež byla oživena pozoruhodnými videoukázkami zobrazujícími nádorové bujení buněk. Mimo to jsme si mohli v místnosti, kde se přednáška konala, prohlédnout také rozmanité druhy embryí. Poté jsme se s radostným očekáváním odebrali na prohlídkový okruh vybraných laboratoří. Zaujal nás například fluorescenční nebo elektronový mikroskop, přičemž druhý jmenovaný je údajně schopný zvětšit sledovaný objekt v řádech milionů. Vyzkoušeli jsme si i práci s nefalšovanou vědeckou pipetou (původ podezřele nažloutlé tekutiny, kterou jsme ze zkumavky pipetovali, nám dodnes zůstává neobjasněn). Během prozkoumávání laboratoří mnohým z nás vyhládlo; nabídku pamlsku v podobě usušeného bource morušového (ano, čtete dobře) jsme však i přesto odmítli (nakonec se našel jeden odvážlivec – zpočátku prý bourec chutná jako nesolený arašíd a ke konci zhořkne). Bylo nám vysvětleno, že bourci jsou v ústavu žádaní kvůli speciálním látkám, které jsou obsaženy v jejich kokonech. A hedvábná vlákna? Ty pro vědce nemají žádný význam, vyhazují je jako odpad. Naše toulky ve zdech vědecké instituce zakončila ukázka počítačové aplikace typu „chemie hrou”, ve které jsme si mohli vyzkoušet spojovat řetězce bílkovin vodíkovými můstky.

No a co na závěr nápadité exkurze? Snad jen takový malý tip. Pokud se někdy vydáte na Masarykovu univerzitu, pamatujte na to, že na obědovou pauzu ve vedlejším nákupním centru potřebujete daleko víc než půl hodiny. Jen ta cesta z jednoho konce hlavní chodby univerzity na druhý trvá tak deset minut.

Tereza Gottwaldová, oktáva