Vzdělávání bez hranic

Evidenční číslo: 2018-1-CZ01-KA101-047328

Název projektu: Vzdělávání bez hranic

Výše dotace: 15 610,00 EUR

Termín realizace: 1. 12. 2018 – 31. 1. 2020

o

V rámci tohoto projektu, financovaného z programu Evropské unie Erasmus+, se uskuteční výjezdy pěti učitelů naší školy na zahraniční stáž. Cílem je jejich sebevzdělávání  v oblasti cizích jazyků, využití moderních technologií a nových učebních metod a také navázání mezinárodní spolupráce s učiteli z jiných evropských zemí s ohledem na podporu mezinárodního evropského vzdělávání. Mezi účastníky projektu jsou učitelé cizích jazyků (angličtina, francouzština), dále učitelé humanitních předmětů (český jazyk, základy společenských věd, dějepis) a předmětů přírodovědných a technických (matematika, chemie, informatika a výpočetní technika). Vybrané kurzy a pobyty jsou cíleny na rozvoj jejich jazykových a didaktických kompetencí a využití moderních technologií ve výuce. Tyto kurzy a stáže mají účastníkům poskytnout nové učební metody a informace týkající se multikulturních témat a měnícího se životního stylu v daných evropských zemích. Dlouhodobým přínosem je působení takto vzdělaných pedagogů na našem gymnáziu, implementace získaných výukových metod v hodinách, předání poznatků kolegům a prezentace výsledků projektu široké veřejnosti prostřednictvím webových stránek školy, Dnů otevřených dveří, sociálních médií a regionálního tisku.

o

Spolufinancováno Erasmus+

 


o

Na Erasmus+ do Tours

Patřím mezi jednoho z pěti šťastlivců z řad kantorů naší školy, kterým se podařilo získat pedagogickou stáž v rámci programu Erasmus+. A coby koordinátor projektu, mohutně podporována pomocí paní Šimíčkové, jsem na zahraniční výjezd odjížděla jako první z nás pěti. Vrátila jsem se plná dojmů a nutno říct, že pozitivní energie.

Cesta začínala nedělního krásného červnového rána, budík mi pípal ve 3:00, abych stíhala první ranní vlak směr Praha. Pak mi to splývá – autobus, letadlo, městský vlak, metro Paříže, následně vlak TGV a konečně zastávka v Tours, městě ležícím asi 230 km jihozápadně od Paříže. Městě s asi 220 000 tisíci obyvateli, několika řekami, z nichž nejslavnější je Loira pyšně krájející město na dvě nerovnoměrné části, městě obklopeném vinicemi a skálami, do nichž jsou vetknuty domy, sklepy a dokonce i hotely. Je osm večer a já si nejsem vůbec podobná, což dokazuje fakt, že mě na nádraží čekající hostitelka nepoznala, přestože měla moji fotku. Po dvaceti hodinách vedra kombinovaného s přepravou jsem chtěla pouze spát, o čemkoli dalším nemohla být řeč.

Ráno mě přivítalo už v mnohem lepším rozpoložení, dokázala jsem ocenit přívětivost svého pokojíku s malou koupelničkou, krásný výhled na nějaký opravdu zelený strom (všem biologům se hluboce omlouvám, ale prostě nevím) a útulný domek s dřevěnými podlahami, který mi měl být následující dva týdny domovem.

Brigitte a Jorge, francouzský pár pečující o mé pohodlí a žaludek, Erin, americká studentka z vedlejší jazykové školy a pes Forrest, obří něcoteriér, který trávil svůj čas nejraději v posteli svých páníčků – to vše tvořilo moje francouzské provizorní doma.

Škola – vysoká budova v srdci historického centra města, tři minuty od nábřeží Loiry, naprosto vstřícný ředitel a další učitelé, kteří učili, dělali dobrou náladu, naslouchali nám, podporovali nás, vymýšleli aktivity na volný čas a hledali cesty, jak nám studium i pobyt co nejvíce zpříjemnit. Motivace lidská i profesní, opravdu hluboce smekám.

Spolužáci z různých koutů světa, dva španělští učitelé, tři Korejky, jedna mladá žena z Tchaj-wanu, můj dopolední a odpolední svět pracovního týdne. Hodiny zahrnující hry, práci s jazykem, metodiku výuky, didaktické hodiny. Současný pohled na politiku, na francouzské školství, mluvilo se i o prezidentech, o Žlutých vestách, o terorismu a jak ho vnímají sami Francouzi…

Obědové menu za pár eur v malé Sandwicherie, kde mi platila studentská průkazka (jaký krásný návrat v čase 🙂 a polední procházky kolem Loiry.

Moje rodina mi kromě jídla, střechy nad hlavou a taky zábavné konverzace poskytla maratonského závodníka. Amatéra, o to lépe. Když jsem zjistila, že má za sebou maraton v New Yorku a dvakrát v Paříži, moc se mi do tenisek nechtělo, ale překonala jsem se a nakonec jsme za dvanáct dní naběhali 170 kilometrů – znám v Tours a přilehlém okolí každý břeh všech řek a taky vinice táhnoucí se kolem.

Když Loira, tak zámky na ní, poznala jsem Chambord, Amboise a Villandry. Musím se přiznat, že jsou krásné, ale úplně mi to stačilo, stejně tak návštěva Musée des Beaux-Arts de Tours byla pro mě přínosná především tím, že na jednom obraze jedna namalovaná paní hraběnka vypadala jako kolegyně Zahálková, čímž se tentokrát omlouvám všem výtvarníkům a milovníkům malířského a sochařského umění.

Ale i já jsem ocenila některé kulturní aspekty, nadchlo mě kino, které jsem navštívila dvakrát a co mě naprosto fascinovalo, že o půl druhé odpoledne, ve všední den, jsem stála frontu na lístky. Ano, Francouzi jsou prostě takoví – možná se tam šli schovat před pořádnou bouřkou jako já, nebo to je normální, ale kino bývá plné i přes den. A návštěva výstavy „Lumières célestes“ v kostele Saint-Julien v Tours mi vyrazila dech a vehnala slzy do očí. Stejnou reakci jsem potom sledovala u mnoha dalších lidí, kteří do kostela vstoupili, a nabízená podívaná propojená s hudbou je přenesla do naprosto jiného světa.

Uteklo to rychle. V pátek odpoledne jsem si odnášela ze školy z tiskárny ještě teplý certifikát o absolvované stáži a pocit, že jsem našla místo, kam bych se ráda vrátila. Třeba se svými studenty francouzštiny, aby i oni mohli okusit výuku v jazyce, který mě před mnoha lety okouzlil a dodnes mě nepřestal fascinovat.

Jsem za příležitost cestovat, poznávat a učit se vděčná. Není to fráze, jsem z generace „Husákových dětí“ a toto skutečně pro mě ani pro mé vrstevníky není něco, co by přicházelo samozřejmě a jakoby mimochodem. Jsem tedy pokorně vděčná za to, že jsem to mohla zažít.

Mgr. Lenka Ocásková

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

o

Spolufinancováno Erasmus+

 


o

Erasmus za dveřmi

Když jsme na sklonku jara loňského roku jásali nad úspěšnou žádostí o grant Erasmu pro učitele, připadalo nám, že je to všechno nesmírně vzdálené. Nicméně – s blížícími se prázdninami nám na dveře klepe nejen léto, ale také odjezdy na vybrané stáže. Je nás pět, kteří jsme pod modrou zástavou se žlutými hvězdičkami „spáchali“ dnes o přestávce fotku, abychom se mohli podělit o dobré zprávy – jedeme. A brzy.

Jako první vyráží do světa Lenka Ocásková, neodolala opět vábení sladké Francie a dva týdny bude navštěvovat malou jazykovou školu v městečku Tours. Tohle město leží na Loiře a jistě paní učitelce poskytne kromě naplňujícího vzdělání také nepřeberné množství běžeckých tras.

Štafetový kolík v půli června přebírá Monika Šimíčková a i ona bude po dva týdny navštěvovat jazykovou školu v univerzitním městečku Velké Británie, v Exeteru. Nebude to mít daleko k moři, tudíž hlavu plnou nových informací může snadno smočit v konejšivých vlnách – naštěstí je výborný plavec.

Radmila Mrázková, výkonná správkyně sítě a učitelka programování a výpočetní techniky, rozhodně nespí na vavřínech a své jazykové kompetence angličtiny si v prvním prázdninovém měsíci procvičí ve škole v městě Oxford, opět Velká Británie. Věříme, že kromě studia stihne prozkoumat i četné studentské kavárny, kterými je město vyhlášeno.

Petr Caloň, kdo by neznal jednoho z benjamínků učitelského sboru a miláčka většiny žáků (a hlavně žákyň, jak sám pan Caloň nedávno zdůraznil). Kam že to pocestuje? Na maltu. Ano, tam taky, staví totiž doma něco jako bazén, nicméně poté na Maltu, kde bude navštěvovat velmi intenzivně jazykový kurz angličtiny. Snad mu po návratu budeme ještě stačit…

Poslední účastník „erasmácké výpravy“ zatím skrývá velký otazník. Svatava Sumbalová, která se nebojí žádné kádinky a chemického pokusu, si vybrala nejatraktivnější téma kurzu – bude se učit programovat Lego pomocí tabletu. Její kurz v Řecku, kam měla namířeno, zatím bohužel není otevřený, takže s napětím očekáváme, kde paní Sumbalová o prázdninách skončí – ve hře je Španělsko, Kypr či méně vzdálené Slovensko.

Držte nám palce a sledujte nás na Instagramu, jsme rádi, když nás máte rádi! A moc zdravíme Aničku Benišovou z oktávy, která se s námi na maturitním večírku loučila se slovy: „Vždycky Erasmus!”

Tým „učitelských erasmáků”

2019_Erasmus+

Spolufinancováno Erasmus+

o


o

Na Erasmus+

Dnešní doba přináší možnosti všem, kteří o ně projeví zájem – učitele nevyjímaje. Představa, že vystudujete vysokou školu, abyste se následně coby kantor vrhli na žáky a až do důchodu je učili tomu, co jste sami načerpali během pěti let univerzitních studií, je dávno přežitkem. Vyvíjí se věda a technika, což má dopad na všechny oblasti našich životů, tím pádem na všechny obory.

Erasmus+ je dnes pojem známý a ve školství často skloňovaný. Umožňuje žákům i učitelům využívat různé programy a pobyty s rozmanitým zaměřením. Skupina pěti našich učitelů se rozhodla zkusit štěstí a zareagovala na projekt vypsaný pro následující dvouleté období. Sestavit žádost nebyl žádný med, to nám věřte, nicméně kde je vůle, bývá často i cesta, a přestože není vždycky hladká a umetená, na konci může číhat rozhodnutí komise projektu a její velké ANO.

Pět z nás má před sebou to nejhezčí období – budeme se těšit. A nač konkrétně? Kam se chystáme a co od pobytů očekáváme?

Lenka Ocásková
Plánuji se vydat do Francie, jak v mém případě jinak. Konkrétní kurz zatím nemám vybraný, čekám na podzimní katalogy, kde se jistě budou francouzské univerzity prát o to uvítat mě na své půdě. Mám v plánu zvolit si semináře se zaměřením na didaktiku – pořád je co se učit, a potom na současnou Francii – zajímá mě všechno o kultuře, hudbě, současném filmu i literatuře. V neposlední řadě jsou to média a jak s nimi mohu v hodinách pracovat – když teď máme na učebně francouzštiny tak krásně velkou televizi propojenou s internetem, je třeba toho pořádně využít… No a kdyby se náhodou nějaký takový kurz pro učitele pořádal na Corsice… tam jsem ještě nebyla 🙂

Svatava Sumbalová
Lego, matematika a Kypr – jak spolu souvisí tyto tři vzdálené pojmy? Matematika je disciplínou rozvíjející logické myšlení a v dnešní kybernetické době je třeba hledat novou motivaci, jak pro ni nadchnout i žáky. Pokud se naučí logicky uvažovat hravou formou, tím lépe. Při výběru kurzu mě oslovil kurz robotiky a programování Lego robotů. Při skládání kostiček lega jsem strávila se svými dětmi spoustu času a sdílela jejich konstruktérské nadšení. Nyní se nabízí příležitost pozvednout tuto činnost na „vyšší level“ a proniknout i do tajů programování. Kurz se navíc koná na krásném středomořském ostrově, což je pro mne jako dobrodruha a cestovatele další příjemný bonus. Nemluvě o promrskání angličtiny a navázání kontaktů se stejně „postiženými“ kantory z jiných zemí.

Monika Šimíčková
Jak už se píše v úvodu článku, učitel si v žádném případě nevystačí s tím, co se naučil na univerzitě. Učit cizí jazyk pořád stejně a používat stále stejné metody by nebavilo ani žáky, ani mě. Nejlepší cesta, jak s tím něco udělat, je podle mě vycestovat a přímo v prostředí, kde se daným jazykem mluví, zapracovat na metodice, oprášit si znalosti a získat nové kontakty. Bonusem je pak čtrnáct dní života v zemi, jejíž obyvatele, kulturu a zvyky je užitečné poznat. Konkrétní kurz ještě nemám vybraný, ale nejvíc mě láká severní Anglie, Wales nebo Skotsko, což je oblast, kde jsem ještě nebyla. Jako motto svého výjezdu použiji slova jednoho učitele, kterého jsem poznala na svém předchozím kurzu v Irsku: člověk se nejvíce naučí, pokud ho vytáhnete z jeho komfortní zóny.

Radmila Mrázková
V informatice je většina pojmů převzata z angličtiny, proto se snažím své jazykové dovednosti udržovat a rozvíjet. Erasmus+ je pro mě výbornou příležitostí k vylepšení komunikačních schopností v angličtině. Pro svůj pobyt jsem si vybrala Velkou Británii, těším se na inspirativní kurz, který mi pomůže posunout se dál nejen v jazykových dovednostech. Vím, že k plynulé komunikaci při výuce programování a informatiky mě čeká dlouhá cesta, ale i ta může být cílem. V mých hodinách žáci běžně  pracují s odbornými manuály a  publikacemi, vidím jejich problémy a snažím se je naučit se v nich orientovat a odkrývat postupně další a další záludnosti dnešní techniky. Nové věci se nerodí samy a už vůbec ne dokonalé, vylepšovat je musíme sami soustavnou prací plnou nápadů, pokusů a omylů. Nikdy na začátku nelze odhadnout, co vás posune dál. Důležité je vytrvat, potkat se s lidmi, kteří to vidí stejně, a nechat se inspirovat jejich úspěchy i chybami. Těším se moc, protože kurz nabízí toto všechno v jednom.

Petr Caloň
Již sedmým rokem učím dějepis a základy společenských věd na našem gymnáziu. Při přípravě do těchto hodin čím dál tím více zjišťuji, že práce s primárními zdroji je nenahraditelná. Již samotná wikipedie se v různých jazykových mutacích velmi liší a primární a zároveň nejobsáhlejší články jsou zpravidla ty v anglickém jazyce. Stejnou váhu při přípravě mi poskytují anglické zpravodajské weby počínaje CNN a konče China Daily. Také hodiny dějepisu mohou mít jiný rozměr ve chvíli, kdy žáci společně s učitelem pracují s originálním textem Deklarace nezávislosti Spojených států amerických či rozebírají fultonský projev britského politika Winstona Churchilla. Z těchto důvodů jsem si nemohl nechat ujít příležitost obohatit svou znalost angličtiny, zejména pokud se kurz bude konat v zemi, kde je tento jazyk jedním z jazyků úředních. Velice se tedy těším na výuku na Maltě, je to poprvé a doufám, že ne naposledy 🙂

2018_Erasmus+

Spolufinancováno Erasmus+