Masarykovo gymnázium, Příbor, příspěvková organizace

V pondělí ráno přesně v 8.00 (se zpožděním kvůli opravám komunikací před výstavbou nového bloku elektrárny) zastavil autobus před hlavní vrátnicí a následovalo oficiální zahájení. Dostali jsme materiály k přednáškám, několik upomínkových předmětů, praktické informace ohledně stravy, autobusů a podobně. Poté následoval dopolední blok přednášek. Nejprve jsme se dozvěděli několik obecných informací o jaderné energii a elektrárně Dukovany. Pak jsme byli podrobně seznámeni s primárním okruhem, který se zabývá částí od reaktoru, kde probíhají řízené štěpné reakce, až po parogenerátory. Druhá přednáška se zabývala sekundárním okruhem, který obsahuje parní turbínu složenou z vysokotlaké části a dvou nízkotlakých částí, dále pak kondenzátor a systémy nízkotlaké a vysokotlaké regenerace, jimiž se ochlazená voda vrací zpět k parogenerátorům. Důležité je, aby se voda ze sekundáru nemíchala s vodou z primáru, tzv. aktivní vodou.

Následoval oběd, po němž jsme byli rozděleni do dvou skupin. Naše skupina nejprve zamířila na exkurzi do strojovny sekundárního okruhu, kde jsme si spojili teoretické znalosti z přednášky s tím, jak to v elektrárně reálně vypadá a co znamenají jednotlivé značky ve schématu výroby jaderné energie. Na exkurzi jsme dostali helmu, vestu a sluchátka, abychom ve strojovně slyšeli. Při vstupu i výstupu jsme procházeli radiačním a bezpečnostním rámem. Poté se skupiny prohodily a my zamířili do návštěvnického centra v hlavní budově. Večer v Třebíči následně probíhal dobrovolný program ve formě procházky po místních památkách UNESCO.

V úterý ráno jsme měli přednášky na téma, jak funguje jaderný reaktor, jak se lze chránit před radiací a poslední přednáška se věnovala elektrické části elektrárny, tedy převodu energie z teplé páry na elektrickou energii. Po obědě jsme vyrazili na trenažér operátorů prvního a druhého okruhu, kde se učí a skládají zkoušky budoucí operátoři. Bavili jsme se o možnosti stát se operátorem a o všem, co je potřeba k tomu udělat. Odpoledne následovaly další exkurze, tentokrát jsme zamířili do skladu vyhořelého paliva, kde nám bylo vysvětleno, že až dojde prostor v současném skladu, což vychází asi na rok 2040, dojde k ukončení provozu stávajících bloků JE Dukovany. Druhá část exkurze vedla do krytu, kde jsme se dozvěděli, co by se dělo v případě velké jaderné havárie. Bavili jsme se také o pravidelných cvičeních, kterými procházejí zaměstnanci elektrárny, a o únikových trasách, kudy by v případě nouze (podle směru větru) odjížděly autobusy s evakuovanými zaměstnanci.

Ve středu už se celý program chýlil ke konci a blížilo se vyvrcholení. Tím byla Jaderná maturita v podobě testu s 20 otázkami, jež prověřila naše nově nabyté vědomosti o jaderných elektrárnách. V průběhu vyhodnocování jsme se dozvěděli něco o možnostech studia na VŠ a o získání možných stipendií od společnosti ČEZ, zároveň nám byla přiblížena práce v elektrárně a byli jsme pozváni na další akce pořádané skupinou ČEZ. Následně proběhla krátká beseda s panem ředitelem JE Dukovany, dokonce se na nás jako na nadějné budoucí studenty a zaměstnance přišli podívat i dva vrcholní představitelé ČEZ, kteří měli ten den sjednanou schůzku s vedením elektrárny. Nezbývalo než předat diplomy a ceny, ocenit „krále“ Jaderné maturity, společně se vyfotit, naposledy se rozloučit s ikonickým pohledem na chladicí věže a rozjet se zpět domů.

Vendula Štefaníková, septima