Masarykovo gymnázium, Příbor, příspěvková organizace

Inu, přinesl toho opravdu hodně. Celý seminář se nesl v duchu vystupování z komfortní zóny, překračování vlastních hranic, poznávání sebe sama a samozřejmě i komunikace v angličtině. Během toho všeho nás provázel příběh Alenky v říši divů – stejně jako Alenka jsme prolezli králičí norou do prostoru In between, který jsme narativně i v přeneseném významu zkoumali během následujícího programu. 

Ten se každý den lišil. Zpočátku převládaly seznamovací hry, jež nás měly nejen více propojit navzájem, ale také se sebou samotnými. Jak týden postupoval, přibývalo aktivit, při nichž bylo potřeba probudit v sobě uměleckou duši, a hlavně velkou dávku kreativity. Asi nejzajímavější z nich bylo vyrábění masek ze sádry, kdy vám dva další účastníci doslova zasádrovali obličej (samozřejmě bezpečně).

Během volných večerů jsme se společně s Němci, Armény a Chorvaty oddávali deskovým hrám nebo si užívali aktivit jako karaoke či diskotéka, během nichž jsme se zase o něco lépe poznali. Skvělou příležitostí byl i tzv. Country Market, během něhož všechny národnosti představily něco ze své kultury a kuchyně. Měli jsme tak možnost zatančit si arménské tance, ochutnat německý Spundekäs nebo vidět vystoupení budoucí chorvatské fotbalové hvězdy. My jsme na oplátku ukázali krásu českých společenských tanců a nabídli vydatné pohoštění s typickými českými cukrovinkami. 

Když bylo více času mezi programem, rádi jsme si odskočili do města nebo supermarketu. Místní architektura nás příjemně překvapila. Proběhly i pokusy o německou konverzaci se slovy „Guten Tag“ a „Dankeschön“, které však většinou končily shovívavými úsměvy a odpovědí v angličtině. 

Ačkoli celý seminář může znít idylicky, přece jen měl jeden vroubek – v žadném z podávaných pokrmů byste nenašli ani stopu po mase. Jako záchrana před vegetariánskou stravou se jevil nedaleký kebab – nebylo tomu tak. Po delší nekonzumaci masa některé z nás „otrávil“, a tak jsme se raději vrátili k vařeným vejcím na snídani i večeři. 

Týden utekl jako voda a rázem přišla neděle spolu s nevyhnutelným loučením. Poté, co jsme naposledy zamávali našim novým přátelům, následovala celodenní cesta domů, během níž konečně přišla příležitost dospat cenné hodiny a vstřebat všechny zážitky.

Na závěr bychom chtěli poděkovat paní Divišové, díky níž jsme se mohli semináře zúčastnit, celý program si užít a hlavně si z něj každý odnést to své. 

Natálie Pavlíková, 3.B a Zuzana Kohutová, Sp