Masarykovo gymnázium, Příbor, příspěvková organizace

Před odjezdem jsme se společně s rodilou mluvčí Maitou scházely v kavárně a učily se španělštině. Myslely jsme si, že jsme jazykově dobře připravené, ovšem hned na letišti, kde jsme se potkaly s naší učitelkou a rodinou Pauly, která se s námi vracela domů po šesti týdnech v Česku, nám po poslechu mluvené španělštiny bylo jasné, že nás čeká spousta práce.

Hned druhý den po příletu jsme šly poprvé do školy. Vyzvedla nás tamní Erasmus koordinátorka Nuria. První den byl velmi zajímavý a obě jsme byly šokovány rozdíly mezi našimi dvěma školami. Nuria nás dovedla do nové třídy, žáci nám donesli lavice z vedlejší učebny a naše výuka v nové škole tak mohla začít.

Vyučovací hodina ve Španělsku trvá 55 minut, hodin je šest nebo sedm a mezi nimi jsou pouze dvě dvacetiminutové přestávky. Během těch mají žáci zakázáno pohybovat se na chodbách či je trávit na záchodech – museli jsme všichni do přízemí nebo na velký betonový dvůr. Také nemají šatny, tudíž se nepřevlékají a nepřezouvají (a to ani po tělocviku).

Se spolužáky a vyučujícími jsme se sice ze začátku bavily lámanou španělštinou a taky trochu „rukama nohama“, na konci jsme ale poměrně s přehledem byly schopny komunikace. Navíc jsme se účastnily i hodin valencijštiny – jazyka typického pro region Valencie, tamní druhý rodný jazyk. Dokonce v ní byly vyučovány i některé hodiny (např. fyzika nebo filozofie). Někteří učitelé nám vyšli vstříc a přizpůsobili své vyučování tak, abychom jim byly schopné porozumět, za což jim patří velký dík.

Když jsme se odpoledne vrátily ze školy, bylo na nás, abychom se postaraly o naši skromnou domácnost. Vařily jsme, chodily nakupovat, uklízely byt a učily se do španělské i české školy. Každý den jsme také chodily poznávat Ibi, městečko, které se na šest týdnů stalo naším domovem. Okolí a příroda Ibi je nádherná – skály, husté lesy, rozkvetlé louky a teplo. Párkrát jsme se vydaly na divokou túru přes místní přírodu, dvakrát jsme zavítaly do Alicante. Nejdříve na školní exkurzi do pobočky Španělské národní banky, podruhé samy za krásami tohoto letoviska.

Závěrem je třeba říct, že tato zkušenost pro nás obě byla velmi vyčerpávající a náročná, ale obě jsme si odnesly důležité zkušenosti, nabraly sebevědomí, rozšířily si obzory a především se naučily používat krásný světový jazyk – španělštinu. Velmi si této příležitosti vážíme a děkujeme všem vyučujícím, ať už těm českým, tak i španělským, za zprostředkování nezapomenutelného zážitku a za úsilí, které do našeho výjezdu vložili.

 Jana Matyášková a Eliška Pavlová, septima

Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.