Jak vidí výuku aj na GYPRI angličtinářka z Francie aneb Erasmus+ v praxi

Před třemi lety jsme v rámci Erasmu+ a získané akreditace navázali partnerství s francouzským gymnáziem Etienne Bezout v Nemours, cca 80 km jižně od Paříže. Proběhlo už několik typů mobilit (pobyt žáka či učitele na zahraniční škole): uskutečnili jsme přípravnou návštěvu ve Francii, jeli jsme tam se skupinou žáků na studijní pobyt, vyslali jsme zde žáky na individuální studijní pobyty a stejně tak jsme pak přijali Francouze u nás na GYPRI, skupinově i individuálně. Poprvé jsme se ale letos pustili (jako jedni z mála v ČR) do typu mobility s názvem „výukový pobyt“. Znamená to, že učitel ze zahraničí přijede vyučovat svůj aprobovaný předmět (v tomto případě angličtinu) k nám a naopak náš český angličtinář se vydá učit francouzské žáky do Nemours. První fáze projektu je za námi. Francouzské angličtinářce paní Antonii Clatot jsme po téměř dvou týdnech ve čtvrtek 20. února zamávali na rozloučenou. O pobytu u nás napsala článek na jejich školní francouzský web (http://lyceebezout77.fr/), jehož stručný překlad nabízíme také našim českým čtenářům, aby se mohli podívat, jak srovnává výuku angličtiny ve Francii a u nás někdo, kdo zažil na vlastní kůži oba systémy.

V únoru 2025 jsem vyrazila na „výukový pobyt“ do našeho partnerského gymnázia v České republice. Tato mobilita mi dala možnost aktivně se ponořit do nového evropského vzdělávacího systému. Jako učitelka angličtiny jsem jela na dva týdny učit angličtinu české žáky. Měla jsem také příležitost pozorovat české kolegy a vyměnit si názory na naše, docela odlišné, postupy.

.

Zde je několik faktů, které mě zaujaly:

● Česká gymnázia (stejně jako všechny všeobecné či specializované školy) jsou selektivní. Na partnerském gymnáziu uspěje přibližně jeden žák ze tří v přijímacím řízení. Přijímací řízení je národní, probíhá ve stejný den pro všechny žáky 9. tříd, kteří si předem volí tři vybrané školy. Podobný systém funguje i při vstupu na univerzitu a podporuje fakt, že každý žák přebírá zodpovědnost – pokud chce uspět, musí to dokázat…

● Gymnázia v České republice jsou čtyřletá, a tak mají maturanti o rok navíc (pozn. k překladu – ve Francii trvá středoškolské gymnaziální vzdělání tři roky).

● Vyučovací hodina trvá pouze 45 minut (pozn. k překladu – ve Francii trvá vyučovací hodina 55 minut). Pro srovnání jsem se podívala na rozvrh žáka posledního ročníku u nás a zjistila, že francouzský žák tráví přibližně 1500 minut týdně ve výuce, zatímco český žák 1600 minut (tedy asi o 1,5 hodiny více). Navzdory tomu mají čeští žáci volno dvakrát týdně od 13:15 a třikrát od 15:30, což jim umožňuje věnovat více času mimoškolním aktivitám odpoledne.

● Legální doba, kdy učitel stojí před třídou, činí u nás přibližně 990 minut týdně (18 hodin výuky) a v České republice 945 minut (21 hodin výuky) – samozřejmě bez započítání přesčasů.

● Pokud je učitel nepřítomen, všechny jeho hodiny jsou nahrazeny, a žáci tak zřídka zůstávají bez učitele. Zástupy (tzv. suplování) jsou nařízeny vedením. Tento systém má dlouhou tradici, a proto není pro české kolegy nijak šokující.

● Instituce „Vie scolaire“ neexistuje. (pozn. k překladu – „Vie scolaire“ je v podstatě systém či soubor funkcí na francouzské škole, který se stará o organizaci a správu školního života mimo samotnou výuku. Zahrnuje např. evidenci docházky, dohled nad kázeňským řádem, řešení kázeňských záležitostí a organizaci mimoškolních aktivit.) Její funkce jsou rozprostřeny mezi celý personál. Například absence se na konci pololetí zaznamenávají třídním učitelem pomocí softwaru podobného našemu „vie-sco“, kdy každý učitel na začátku hodiny eviduje přítomnost.

● Gymnázium je dokonale čisté díky zvyku všech žáků (a dospělých) měnit si boty za přezůvky. Každá třída disponuje malou místností, která slouží jako šatna.

● Učebny zůstávají vždy otevřené a, kupodivu, nic není poškozeno nebo ukradeno.

● Školní jídelna, která denně připraví přibližně 1000 jídel, je velmi otevřená k různým stravovacím potřebám. Denně připravují dvě až tři jídla na výběr pro všechny strávníky a dále jídla „à la carte“ pro osoby se specifickými potřebami. Vegetariánská jídla (velmi chutná) jsou v nabídce prakticky denně.

● Problém mobilních telefonů během vyučování se zdá být o něco výraznější než u nás. Měla jsem také dojem, že naši žáci se ve třídě chovají celkově lépe, zatímco čeští žáci jsou samostatnější a zralejší.

● K pozorování hodin angličtiny:

§ Úroveň je výrazně vyšší – někteří žáci bez problémů skládají Cambridge certificate na úrovni C2 a nečekají nutně, až budou v posledním ročníku.

§ Gymnázium si ponechalo nejen jazykové skupiny (maximálně 15 žáků ve třídě), ale hlavně dělí žáky podle úrovně, což usnadňuje cílenou práci na slabinách a umožňuje pracovat tempem odpovídajícím potřebám.

§ Zatímco u nás počet vyučovacích hodin angličtiny klesá s věkem, v České republice je to naopak: žáci v prvním ročníku mají 3 hodiny angličtiny týdně (stejně jako u nás). Ve 2. a 3. ročníku mají 3 hodiny s učitelem a 1 hodinu týdně s rodilým mluvčím anglického jazyka (který je součástí stálého týmu učitelů), tedy celkem 4 hodiny (u nás je to 2,5 hodiny). V posledním ročníku je to 5 hodin (zatímco ve Francii jsou to 2 hodiny).

§ Učebnice angličtiny připravují žáky na maturitní zkoušky v České republice (požadovaná úroveň je, stejně jako u nás, B2), ale zároveň jsou navrženy identicky pro přípravu na Cambridge certificate (jsou totiž psány anglicky mluvícími autory). Témata a přístupy jsou zpracovávány odlišně – žáci se mnohem více zaměřují na slovní zásobu a gramatiku.

.

Stručně řečeno, řekla bych, že český systém studuje jazyk jako předmět, zatímco ve Francii jazyk využíváme k diskusi o tématech souvisejících s anglicky mluvícím světem. K tomu je však potřeba mít dostatek jazykové výbavy.

Závěrem – rozdíl vidím v celkové přípravě na život: české školství stále klade velký důraz na encyklopedické znalosti. Francouzští studenti jsou již od mala vedeni k přemýšlení. Předpokládá se, že (zvlášť v dnešní době) najít informace není příliš náročné, a tudíž se snažíme studenty naučit, jak s informacemi pracovat, jak přemýšlet. Konečný výstup tedy není založen na znalostech, které umí student nazpaměť, ale na úvaze, kterou z daných informací vydedukuje a jak je dokáže zpracovat. Pro konkrétní příklad podobného výstupu můžeme vzít francouzskou maturitní zkoušku ze semináře zaměřeného na angličtinu a anglicky mluvící svět. Žák dostane 3 dokumenty (například ikonografický dokument, faktický text a umělecký text). Jeho úkolem je během tří a půl hodin najít společné téma všech textů a napsat na ně pečlivě strukturovanou esej.

Zkušenost s výukovým pobytem považuji za profesně velmi přínosnou a jsem ráda, že jsem si svou roli učitele mohla vyzkoušet i v jiné zemi, než kde žiji a pracuji. Rozšířila jsem si obzory a povědomí a odnáším si nové poznatky na poli metodiky a svého socio-kulturního přehledu. Přála bych podobný zážitek a praxi i dalším kolegům z obou spřátelených gymnázií a děkuji vedení české školy a všem učitelům, kteří mi pomohli se do výukového procesu zapojit. Stejně tak děkuji českým žákům, kteří mi dali příležitost ukázat jim, jak se učí u nás, a na pro ně zcela jiný přístup reagovali kladně.

.

Antonie Clatot, učitelka angličtiny, Lycée Etienne Bezout, Nemours
a Lenka Ocásková, koordinátorka Erasmus+

.

.

.

Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.